[Syndy ze Srbeckých luhů]

Víkend - 1) Velké cestování

09.07.2009 14:32

    Tento víkend jsem spolu se svými páníčky absolvoval opravdu velké cestování. Jeli jsme odsud z Brna až do Dolního Žandova, vesničky u Mariánských Lázní, představit mě rodině mého páníčka. :-) A že to není krátká cesta! Celkem 9 hodin cesty.

   Vlak nám odjížděl v 7:41, takže se ještě brzy ráno vstávalo a šlo se na pole - prý abych byl unavený a spal. Ranní procházku jsem si náležitě užil, stopy byly čerstvé, sluníčko právě vycházelo, nikde nikdo nerušil, takhle by to mohli opravdu dělat častěji. Na nádraží jsme se svezli tramvajkou (pro někoho šalinkou), tu už znám a zvládám, takže OK. Další radost byla na nádraží, kde mi prodali lístek na celý den za 30 Kč, ČD se v tomhle opravdu vytáhly. Podařilo se nám najít prázdné kupé, takže jsem nebyl nikým rozptylován. Pánečci mi vzali mou deku, abych se cítil "jako doma" a protože jsem na spaní velký závisláček a musím mít hlavu položenou pěkně na jejich stehně, dali mi deku na sedačky. Kupodivu, žádný štiplístek nic nenamítal. :-) Z Pardubic s námi jela nějaká slečna, ale já byl najednou tak unavený a ospalý, že jsem skoro její přítomnost nezaznamenal...

   Ták, a jsme v Praze. Naše hlavní město. Na první pohled asi nic pro mě. Tady jsem si poprvé vyzkoušel jízdu metrem. Nijak moc mě to nerozčarovalo, je to přeci skoro to samé jako tramvaj, lehnu si na zem a je to. :-) Trochu nervóznější jsem byl z pánečků, kteří netušili, že psi v pražské dopravě platí "plnou pálku" a koupili mi jen poloviční lístek. Doufal jsem, že nepřijde revizor a já nebudu muset předčasně vystupovat. Malý zádrhel nastal, když jsem uviděl jezdící schody. Páneček mě musel vzít do náručí, na toho jezdícího šakala nikdy dobrovolně nevstoupím. Alespoň zatím ne... :-) Před hlavním nádražím jsem se byl vyvenčit v lesíku zvaném místními domorodci Sherwood. Co 15 minut se okolo mihla uniformovaná hlídka, takže jsem se s pocitem bezpečí v klidu vyčůral. :-)

   Cesta dál na západ ubíhala pořád ve stejném duchu - spinkal jsem na své dece, i když teď o poznání nepohodlněji - koženkové vlaky. Spousta velmi starých pachů a zapadlých voňavých (smradlavých) věciček mě čas od času zlákala na malý průzkum, ale vždy jsem toho brzy nechal a zas spinkal dál. Pořádné probuzení na mě čekalo asi hodinu a půl před koncem cesty. Na trati se pracuje, proto jsme museli zbytek cesty autobusem. Tam byla spousta lidí a málo místa pro mě. Autobus se pořád pode mnou vrtěl ze strany na stranu, vůbec se nedalo v klidu ležet. Vysvobozením pro mě byla stanice Mariánské Lázně a naše vystoupení. Ovšem jen na chvilku, těch posledních 15km naší cesty jsme také absolvovali autobusem, ještě menším a ještě vrtivějším. Protože už se mi dělalo trochu zle, páníček mě vzal na klín, kde jsem pěkně spinkal až do Dolního Žandova...

   Celé to cestování jsem absolvoval velmi statečně - vím, sebechvála smrdí, ale je to tak. :-) Moc jsem nezlobil (v autobuse mi to prominou) nikde jsem nenechal žádný nepořádek, neblinkal jsem...

   Na tento blog volně navazuje "Víkend - 2) Pobyt na zahradě

Diskusní téma: Víkend - 1) Velké cestování

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
 

Kontakt

Antonín Halla / Kateřina Franková

gilmour@setters.cz

Brno

Vyhledávání

Aktualizace 

4. srpna 2014

 

Optimalizováno pro prohlížeč Chrome

2009-2014 Katka Franková

2009 - 2012 Všechna práva vyhrazena

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode