[Syndy ze Srbeckých luhů]

Když setří kluk potká setří holku...

31.10.2009 15:40

Je právě sobota odpoledne, pozdní podzim, venku svítí sluníčko a já jen ležím doma a přivírám oči. Proč? Protože už mám dost! :-)

Páneček mě dnes vytáhl ven v nekřesťanskou hodinu (10:00) a ještě mě málem uškrtil, když ukouzl na zamrzlé louži. Vyrazili jsme ven. Ptám se: "Copak jdeme taky na dušičky?" když jsme vystoupili u hřbitova a zařadili se do davu nohou, rukou, hlav, který tam jentak postával... Že by sraz fanklubu "Marečku, podejte mi pero"? (replika: "sejdeme se na hřbitově") Ani jedno, ani druhé. Zanedlouho přijelo červené autíčko a z něj vyskočila mahagonová kráska, srst tmavou, splývavou, tenká postavička, ladné pohyby... Nefertiti. Šli jsme pomalu bok po boku, po poli, po lese... Jsme přeci ještě malá dítka, tak jsme si začli hrát, lítat, skákat, přetahovat se o klacky, házet po sobě hlínu... Musel jsem jí hned ukázat všechny tajné kouty tohoto lesa o kterých páneček nemá ani potuchy, musel jsem jí ukázat co jsem kde našel, co kde voní... A tak jsme spolu běhali mezi stromy, mezi spadaným listím, na poli... Hned jsem té nové slečně ukazoval, kde všude ten zajíček ležel a kudy utíkal (a co tam zanechal)... Jak rychle se objevila, tak rychle zase zmizela. Červené auto se otočilo a bylo pryč. Ty čtyři hodiny utekli jako voda a já tu zase zůstal jen s pánečkem. Žůžo. Vezmi mě domů a dej mi najíst. Když jsme pak dorazili zase do tepla, tak jsem si dal na chvíli "dvacet", ale najíst jsem nedostal, proto teď jdu zase terorizovat pánečka...

Amy, těším se! :-)

 

PS. Páneček Vám vzkazuje, že fotky jsou ve fotogalerii!

Kontakt

Antonín Halla / Kateřina Franková

gilmour@setters.cz

Brno

Vyhledávání

Aktualizace 

4. srpna 2014

 

Optimalizováno pro prohlížeč Chrome

2009-2014 Katka Franková

2009 - 2012 Všechna práva vyhrazena

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode