[Syndy ze Srbeckých luhů]

Aport? Žádný problém

14.12.2011 13:58

Od doby, kdy jsem alespoň trochu "přičichla" k myslivecké kynologii a setří práci v poli, musela jsem našeho Eddieho obdivovat. Chuť a nadšení, které předváděl, rychlost a systém, který jsme ho nikdy nemuseli učit - snad jen trochu korigovat, schopnost prohledat jakýkoli terén plus vystavení a krásné postupování... Prostě pastva pro oči. 

V poslední době jsme o stupeň pokročili a zaměřili se na další disciplínu loveckého výcviku, na aport! Začátky tohoto cviku byly velice rozpačité. Cvik jsme učili pomocí metody parfors, která nás, potažmo Eddieho, přivedla do slepé uličky. Nátlak, který se při výuce tímto stylem používal, Eddie zkrátka neunesl a místo nošení dumíku si na něj začal lehat a nebylo s ním k hnutí. A co teď? Nutit ho pokračovat touto metodou, lámat ho a doufat, že se to zlepší nebo to zkusit jinak, např. pomocí "hry"? No, Toník měl rozhodnuto hned - "zkusit to hrou". Podařilo se mu Eddieho nabudit a probudit v něm ty správné kořistnické pudy. Po této změně si Eddie CHTĚL aport brát sám, CHTĚL pro něj jít a CHTĚL ho sám najít. Je vyhráno! Teď naopak musíme korigovat jeho nadšení do aportování dumíků nebo samotné zvěře. Když mám v ruce aport/dumík/zvěř, ví co se bude dít  a při pohození nečeká na povel, prostě ho přinese. Takže se u nás najednou vyskytl opačný problém - krotit jeho touhu něco nám donést. :-) Snad se nám přes všechny ostychy a váhání brzy povede nějaký výkon předvést i na poli zkušebním!! 

Tímto chci pogratulovat Toníkovi, coby cvičiteli, ke krásnému nácviku aportu! Je radost se dívat, když se Eddie s nadšením vrhne do rákosí a dohledá v něm a přinese bažanta. :-)

Malý "příběh" nakonec. Když už jsme se podél pole vraceli z procházky a cvičení, říkám Tondovi mezi řečí: "Jednou bych se chtěla dopracovat k tomu, že mu bažanta schováme do támhletoho křoví a on do dohledá a donese." Toník se podíval a řekl: "Tak uvidíme." Eddieho odložil, já jsem popošla stranou a pozorovala jak odchází po svažujícím se oraništi až ke konci pole a do křoví. Cestou zpátky si vše odkrokoval, bylo to přesně 190 kroků. Pak již následovala klasické procedůra: Sedni, k noze, krok dopředu, poplácat a zavelet povel. Eddie se rozeběhl do pole. Přesně věděl, co po něm vůdce chce - snad během minuty se dostal až na konec pole a zmizel v křoví. Když z něj potom vyskočil, bažanta v mordě, nadšeně a vší silou se hnal k nám, byl to opravdu pocit k nezaplacení. Za poslední dobu jsem lepší nepoznala... :-)

Více foto zde.

Kontakt

Antonín Halla / Kateřina Franková

gilmour@setters.cz

Brno

Vyhledávání

Aktualizace 

4. srpna 2014

 

Optimalizováno pro prohlížeč Chrome

2009-2014 Katka Franková

2009 - 2012 Všechna práva vyhrazena

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode