O mně

Aktuálně -     jsem starý: 39 měsíců

                         měřím:  69 cm

                         vážím:  30 kg

Zdravím Vás, oficiálně se jmenuji Syndy ze Srbeckých luhů, ale říkají mi Eddie, Edwarde, někdy Eďoure (když si se mnou hrají) a nebo prostě jen "pane"... :-)

Narodil jsem se 15.2.2009 v chovatelské stanici "ze Srbeckých luhů" mé mamince Lexe ze Srbeckých luhů a tatínkovi Citovi z Hosteckých vrchů. Nyní žiji se svojí mladou rodinou víceméně v Brně, kde každý z nich studuje svojí vysokou školu a jakožto pilní studenti na mě teď mají spoustu času, jsme pooořád spolu venku, pilně mě učí základům psího chování, starají se o mě a hlavně si se mnou hrají a já se jim odvděčuji svojí psí láskou...

Nejraději a nejčastěji chodíme na pole, které máme velmi blízko. Vždy se tam pořádně vylítám ve vzrostlém obilí a řepce (zvlášť když je mokrá, to jsem na ní úplně nepříčetný). Je tu spousta bažatů a zajíců, ale zatím mě moc neberou. Ale až to na mě přijde, těšte se, těšte se moji pánečci...

  Samozřejmě, že čas od času zavítáme i jinam, je tu spousta prostoru kam vyrazit. Tu a tam se domluvíme s jinými psy, že přemluvíme pánečky, aby se spolu sešli a my si mohli trochu zařádit. To chodíme i třeba na přehradu nebo do zatopeného lomu Klajdovka, jednou jsme se byli i podívat do proslulého Mariánského údolí...

Když jsem přišel do svého nového domova, byl jsem ze všeho trochu rozrušený. Však se není čemu divit, plný kotec sourozenců a tím pádem potencionálních interaktivních pohyblivých subjektů vhodných k celodenní hře byl fuč a to ani nemluvím o své mamince. Od mého pana chovatele jsem byl zvyklý především na vařenou stravu, ale pánečci se rozhodli mě převychovat na granulky. Ze začátku jsem se statečně bránil, nutno dodat že i oni uznali že ta Eukanuba vážně není nic moc, granulky mi začaly chutnat až po zkušenosti se značkou Orijen, ale mému zažívání nedělala moc dobře, takže jsme všichni raději přešli na ProPlan, momentálně Puppy large breed & athletic. Uvidíme co to se mnou provede. Všichni doufají, že se mi zažívání pěkně srovná, za sebe ale musím říct, že mi hroozně chutná, v misce nikdy nic nezůstane a co víc, pořád chodím do kuchyně a zpátky jestli někde náhodou něco nedostanu... Ano, takový jsem žebrák. :-)

Ze začátku pánečci používali jako odměnu za dobře provedený úkon kousky piškotků. Ty mi ale brzy přestaly chutnat, zvlášť za velkých veder, takže se rozhodli pro razantní krok. Jako odměnu dostávám kousky vařených kuřecích srdcí a to je vám, panečku, bašta. Občas se stane, že prostě srdíčka dojdou a ještě nejsou uvařené další, tak rodinka použije jako odměnu opět piškotky. Teď už nepohrdnu. Zvlášť ne potom, co jsem doma objevil takový zvláštní míč, který vydává při překulení divné zvuky, které mě mooc provokují a hlavně z něj čas od času vypadne nějaký ten piškotek. A jelikož je to jen a jen můj úlovek a moje zásluha, s velikou chutí si na něm smlsnu.

Pánečci mi pořídili můj vlastní pelíšek, co je vlatně takový véliký polštář s přehozenou dekou, která je taky jenom moje. Tam si zalezu jen tehdy, když chci mít absolutní klid. Často když spím, tak stejně chci vědět o pohybu v celém bytě, takže usínám v takovém malém křesle v obýváčku, tam odsud mám krásný přehled. A když chci být nablízku mé rodině přes den i přes noc, lehám si do postele. Nejprve mě odháněli a vyhazovali, ale několikrát se mi podařilo tajně proklouznout když spali a pak konečně uznali že to nemá cenu. Jen se děsí toho, co bude, až povyrostu ještě víc... :-)

 6 měsíců

Rozhodli jsme se provézt aktualizaci zdejší rubriky, protože čas letí jako voda. Nezdá se to, ale ten první půlrok uběhl tak rychle, ani jsem se nestačil dvakrát otočit za ocasem a je fuč. Určitě také proto, že celý ten půlrok se odehrával ve znamení nových objevů, prozkoumávání a seznamování se s okolím. A co jsem za těch 6 měsíců prožil? Každý si to dovede představit - první povely, vypadlé zoubky a narostlé větší a silnější, delší a delší procházky...

Ale co zatím nejvíc uvízlo v paměti je první psí výstava. To bylo pro mě něco - okolo spousty psů a hodně lidí, zvláštní atmosféra, dlouho předtím se mnou páneček nacvičoval takové divné pomalé běhání a strnulé stání a tady jsem to měl předvést. Taky tam byl velký pán, který na mě šahal, i do mordy se mi díval (i to mě páneček naučil) a pak se na mě dlouho a upřeně díval... Bylo to zvláštní, ale krásná byla potom radost mých pánečků. :-) No a mám slíbené další takové výstavy. Věřím, že radost bude pokaždé stejná. :-)

Ale to rozhodně není vše. Začal jsem poznávat pachy zvěře. Není tomu dlouho co jsem si jen tak bezstarostně běhával a lítával po polích, ale poslední dobou prostě nemůžu odolat tomu sladkému vábení ze všech směrů okolo mě. Poznávám v tom nějakou vyšší sílu, nějaký úděl. Ano, to je to správné slovo, je to můj úděl.

No a jak to se mnou nyní vidí moje rodinka? Stále mi říkají "puberťáku" nebo "klacku", povídají, že prožívám složité období. Nevím co je na tom pravdy, ale faktem zůstává, že už jejich povely pro mne neznamenají takovou nutnost jakou by asi měly. Když se mi nechce, tak dělám, že neslyším.:-) No jo, ale přičetli mi k tomu i utíkání za superrychlými zajíčky a najednou se celé naše procházky odehrávají napevno na lanku a tak mě mají plně pod kontrolou. Sám se těším až mě tohle "období vzdoru" přejde, povely pro mě zase začnou být jasné a zřetelné a budu moci zase pobíhat kde se mi zlíbí. 

Sejdeme se zde zase za půl roku!

1 ROK

Jak jsem slíbil, tak činím. Je to již 6 měsíců, co jsme se zde potkali naposledy. Přemýšlíte co se mohlo za půl roku změnit? Překotný vývoj a poznávání se znatelně zpomaluje, na druhou stranu se vše, jak bych to řekl, "prohlubuje". Co ve mně zanechalo stopu nejhlubší je samozřejmě poznání háravé fenky. No řekněte, na kom z Vás ne? :-) Moje rodinka už teď má hlavu plnou starostí, jak se mě budou snažit uhlídat... Ale nemají se čeho bát, protože moje srdce tluče jen pro tu jedinou, mahagonovou krásku...

Změňme téma, co mne ještě potkalo nového? No samozřejmě první sníh! Zprvu tu byla trochu nedůvěra, ale jen co jsem jí překonal, začal nádherný bílý koncert běhání, skákání a dovádění. Jenže všeho moc škodí, že? Taky jsem si díky tomu uhnal "zimní" nemoc, kromě nachlazení i zánět močového měchýře a ledvin. Naštěstí už je vše zažehnáno a já jsem úplně v pořádku.

Abych nezapomněl na výstavy, které jsem Vám tu sliboval! Již jsem byl celkem na pěti výstavách, z toho dvakrát ve třídě mladých a jednou jsem si dokonce odnesl známku V1! A pánečci mi jí hned nechali zapsat do průkazu původu, takže "první kolonka zaplněna"! :-) A na závěr bych mohl plynule navázat na to, co by mě mohlo v dalším půlroce čekat. Ani já, ani zbytek rodiny o tom nemáme vůbec jasno. Možná se vyskytne semtam nějaká ta výstavka, ale nic převratného nebo velkého. Také jsem zaslechl přemýšlení o zkouškách vloh, ale podle posledních informací to vypadá na roční odklad, stejně jako vyšetření na DKK. Copak je kam spěchat? Rád jsem Vás zde potkal a těším se na další Vaší návštěvu!

Potkáme se zde zase za půl roku!

1,5 roku

Již mám za sebou třetí půlrok mého života. Jak shrnout toto třetí dějství? Rozhodně by se hodilo slůvko "smíšené". Ale vezmu to postupně.

Brzy z jara jsem se s pánečky začal připravovat na zkoušky vloh. Jelikož ani oni nemají s takovým výcvikem a loveckými zkouškami žádné zkušenosti, brali jsme to pěkně pomaloučku, polehoučku. Krom našeho cvičení jsme začali i docházet na malé výcviky ke zkušenějším. Vše bylo završené čtyřdenním výcvikovým pobytem v kempu v Křižanově. Pánečci si nebyli jistí mojí účastí na zkouškách, ale já jim to rozhodování ulehčil sám.

Nedlouho po výcviku v Křižanově se mi stal úraz. Zpočátku nešlo o nic extra závažného, objevila se mi na boku bulka, zřejmě prasklé cévky, které ale začali přecházet v cystu. Rozhodlo se o operativním vyndání a tam začaly komplikace. Přihodila se mi zmenšená srážlivost krve a málem jsem vykrvácel do podkoží... Naštěstí se podezření na nádor nepotvrdilo, to se nám všem ulevilo. Nyní jsem tři měsíce po operacích, vyholené místo mi celkem pěkně zarůstá srstí, ale samotný srůst zůstává obnažen bez srsti a také mám holé místečko na boku. Teprve čas ukáže, jestli se mi srst vrátí do normálu a jestli se ještě někdy ukážu ve výstavním kruhu...

Teď už vím, proč se vždy přeje "hlavně to zdravíčko".

2 roky 

Již opadly bujaré oslavy a já se mohu pustit do psaní dalšího půlročního souhrnu.

Přes léto jsem se vyléčil z oněch operací, jizvička se mi zatáhla a po zákroku ani památky. Tedy téměř žádné památky - už je to asi třičtvrtě roku a stále mám na boku holá místa bez srsti. To už snad bude jen estetická záležitost, tak snad se mi to přání dobrého zdravíčka bude plnit i nadále. Když jsme u toho zdraví, pánečci mě nechali zkontrolovat moje kyčle i lokty a obojí mám negativní! Dysplazie kyčelních kloubů je oficiálně potvrzená kontrolorem pro Český pointer-setter klub, dysplazie loketních kloubů byla zkontrolována na místě. To je pro všechny jistě velmi dobrá zpráva!

V říjnu se pánečci podíleli (zprvu podíleli, potom na ně organizace padla celá) na "srazu setrů", který se konal v kempu u městečna Křižanov na Vysočině. Ten samý Křižanov, kde jsem byl na výcviku. Potkal jsem se tam se spoustou nejen stejně rezavých (rozuměj červených) setrů a setřic, ale také s bílými setry z anglie. Jen škoda, že černí setři ze skotska chyběli, mohli jsme být celá setří větev pěkně pohromadě. Celé setkání se mic líbilo, byla to veliká zábava!

Dá se říci, že celý půlrok se nesl ve znamení setkávání. Koho jsme nepotkali na srazu, s tím jsme se setkali o něco později. Na začátku zimy se v Brně ukázala létající setřice Jessie se svojí paničkou Luckou z Hradce. Jessie se dokonce zastavila u mě v bytě a prohlédla si moje hračky... Co prohlédla, většinu si hned zabrala. ;-) Byla to moc milá návštěva. No a celý půlrok završilo narozeninové setkání v Praze v Hostivaři, kde jsem se opět shledal se svým bráškou Steavem ze Srbeckých luhů. Že jsme oba ze stejného těsta dokazovalo i naše "soutěžení", klasické psí šarvátky a vyjasňování si pozic. Prostě, když se potkají dva puberťáci. ;-) Spolu se Steavem tam bylo plno půlročních mrňousků Happy Trix a samozřejmě jejich maminka Barcy. Prostě setkávání jak má být.

3 roky

Třetí rok života se víceméně překrýval s letopočtem 2011. Co toto číslo přineslo do našeho života?

Ve zkratce se dá charakterizovat jako rok "návštěv a příprav"... :-) Od časného jara jsme se připravovali na zkoušky, samozřejmé bylo všudypřítomné hledání, dostali jsme se i ke zvěři na aportování, takže jsme do příprav zahrnuli i aporty střelené zvěře... Ze zkoušek v roce 2011 nakonec sešlo a to kombinací různých vlivů, zejména časovou zaneprázněností mých pánečků z důvodu dokončování prvního stupně vysokoškolského studia. 

Přes léto, kromě slunce, vody a běhání, jsem si užil i trochu adrenalinu s hledáním nového bytečku (ale to by bylo na delší povídání) až se nám po dvou měsících podařilo zakotvit v samostatném krásném 1+1. Konečně jsem bez omezení! :-) Co bylo myšleno v úvodu oním rokem "návštěv"? Za celý rok jsme si mnohokrát vyzkoušeli jaké to je, žít v seskupení: 2 psi + 2 pánečci; jednou dokonce přesila tří hafanů na dva pánečky... :-) Co z toho vyplývá? To je přeci jasné... :-D

Další kapitolou, která se musí zmínit, je ten fakt, že se páneček chopil příležitosti a začal vytvářet a spravovat webové stránky Moravskoslezského klubu anglických ohařů. To je hlavní důvod, proč spravování zdejšího obsahu přešlo na bedra mé hodné paničky... :-) Postupně od spravováni webu se dostal až do výboru klubu, takže veškeré klubové akce máme doslova "z první ruky"... ;-)

Očekáváte nějakou předpověd do budoucího roku? Již jsem se přesvědčil, že dělat předpovědi se nevyplácí... Nechte se překvapit! ;-)