Co už umím

Předmluva:

    Právě procházíme složitým obdobím psí puberty, tak se název může zdát lehce zavádějící. Spíše by měl znít "Co už umím - když zrovna chci"... 

Přivolání - "Ke mně"

 Samozřejmě jeden z nejdůležitějších povelů a zároveň povel, který cvičíme nejpilněji a vlastně pořád a stále. Snažím se trénovat již od nejútlejšího věku. Dříve jsem dostával za správné splnění nejrůznější pamlsky, od piškotů počínaje, přes sýr a kuřecí srdíčka až po sušené plíce. Když jsme ale v lese nebo na poli, nicmoc mi tam pamlsky neříkají. Největší odměnou je slůvko Volno. :-) Musím se taky pokárat... Když přede mnou utíká zajíček, nedá mi to a pustím se za ním a jakýkoli povel mi nic neříká.

Přivolání - Píšťalka

Jakmile jsem začínal reagovat na první přivolání, začali pánečci používat i povely píšťalkou - dva krátké hvizdy. Je vidět, že jsem pes lovecký a tyto povely mám prostě v krvi, na píšťalku poslouchám daleko lépe než na normální slovní povely.

Přivolání - "K noze"

Po naučení povelu "ke mně" (kdy předsednu před pánečka), jsme spolu začli cvičit povel "k noze". Při tom po mě chtějí, abych vůdce zezadu obešel a přisedl k levé noze. Není to tak dlouho, co to cvičíme, ale výsledky jsou vidět. I já mám radost, když se mi to podaří. Jenže se mi zatím občas popletou dva podobné povely - ke mně a k noze. Tak to chce trpělivost a důslednost ze strany pánečků.

Povel - "Sedni"

Tento povel přišel po přivolání jako první. Je to logické, chtějí po mně abych si sedal po přivolání automaticky. Celkem rychle jsem si na tuto věc zvyknul, vždyť pak přijde pochvala a v tom lepším případě i odměna ve formě piškotku nebo srdíčka. :-) Poslední dobou cvičíme i sedání na dálku v poli. Ale díky všemožným rozptylujícím vlivům je to těžší a těžší.

Povel - "Zůstaň"

Další na pořadu bylo "zůstaň". Splněním tohoto povelu udělám pánečkům vždy velkou radost. Odloží mě a pak pomalu kráčí pryč. Pak se otočí a já pořád sedím, a čekám. A čekám. Pak zase přijdou, vyzvednou mě a zase hurá pryč. Pomalu se používá tento povel i na dálku a taky se mě snaží zklidnit před zvěří, abych se nikam nehnal. :-)

Aportování

Od malinka mě moc baví brát všechno okolo sebe do mordy a nejlépe si to přitáhnout někam do tichého koutku, kde to všechno pěkně rozkoušu. Pánečci mojí zálibu využili pro začátky aportu. Pořídili mi dummy aport, který se mnou používají jen na poli a jen za tímto účelem. Jsem z toho trochu zkamaný, ale vždy když vidím, že páneček šahá do batohu a vytahuje aport, začnu radostně skákat okolo a čekat na hod. Čas od času se mi stane, že se mi aport ztratí z dohledu a já ho marně hledám třeba na špatné straně, potom se mě páneček snaží pomoci rukou ukázat směr a doufá, že tím položí základy změny směru hledání... :-) Teď cvičíme s aportíkem ještě jinou činnost - povelem "drž" - snažíme se eliminovat pouštění aportu před pánečkem. V této době se spíše zaměřujeme na jiné cviky a povely, klasický aport má ještě čas. 

Povel - "Lehni"

Cvičit  tento povel jsme začínali ze sedu pomocí piškotku či jiné dobroty. Když jsme začali cvičit povel DAUN, začal být problém ty dva rozlišit.

Povel - "U nohy"

Při udělení tohoto povelu musím jít těsně u levé nohy mého psovoda, bez napínání vodítka. Když páneček zastaví, měl bych si ještě sednout. Sice se mi tento povel musí často opakovat pořád dokola, ale velmi se snažím a většinou ho splním. To se za mnou lidé na ulici otáčí... :-) Je to divné, ale bez vodítka mi jde povel mnohem mnohem lépe.

Povel - "Vezmi"

Protože se pánečkům moc nelíbilo, že jsem často sežral co jsem našel, začali mě učiti povelu "Vezmi". Jejich představa je taková, že si nevezmu ničeho bez tohoto povelu. :-) Zatím mi musí nutnost tohoto povelu připomínat doplňkovým "nesmíš" nebo "ne", ale hned jak si to uvědomím, tak trpělivě čekám na kýžený povel...

Povel - "DAUN"

Není to tak dlouho, co jsme začali pomalounku a polehounku cvičit a procvičovat daun. Pánečci samozřejmě nechtěli nic uspěchat. Věnujeme se daunu pečlivě, proto mi snad začíná, jak se říká, "přecházet do krve". Nějaký čas jsme necvičili povel lehni a zvednutou ruku používají právě k daunu. No a jasný je taky zvukový signál, píšťalkou. Dlouhý, táhlý písk do ztracena. Někdo píská i druhým koncem píšťaly, trilkem, ale na pánečkovi uši je prý moc hlasitý. :-D 

Povel - "Štěkej"

Tento povel je velká chlouba mojí paničky, která ho nacvičila úplně sama. :-) Nejprve ze hry, kdy jsem dorážel a štěkal, teď již ták něják povel zvládám, ještě potřebujeme spolu dopilovat reakci na pohyb prstem a bude to dotažené k dokonalosti...

Zákazové povely - "Nesmíš, Fuj!"

Moje lotroviny jsou usměrňovány právě těmito povely. A že jsou dva? Pro pánečky to tak nějak samo vyplynulo. Nejprve používali NESMÍŠ, ale člověku to nedá a vykřikne i to FUJ... Teď je slůvko nesmíš používáno pro nekalou činnost, povel fuj se váže spíše k nejedlým věcem. :-)

Další menší blbůstky:

"Postoj" a "Klusem" a "Zuby"- povely, které mi byly a jsou vštěpovány kvůli krásnému předvedení na výstavě.

"Packy" - při otírání mých mokrých pacek, když jdeme zvenku. Už jsem si zvykl a automaticky čekám u hadru.

...a semtam některé další ještě menší...